O tom, co se vztahem dvou lidí udělá život v malé garsonce v exilu a o mnoha úrovních samoty. O všech nepřítomných, se kterými dennodenně žijeme. O plamenných očích černého myslivce. O čisté a očistné lásce. O péči a pomoci. O Daně.

„Miluju Tě. Miluju Tě. Miluju Tě… Už jsem Ti vlastně řekl, že Tě miluju?“ „Někdy se ptám, jestli mi neubližoval, aby mě chránil. Jestli nechtěl, abych včas utekla, abych vedle něho nepřišla o rozum. A navíc mne poslední dobou zmáhá pocit, že jsme si byli podobnější, než jsem si ochotna připustit.“ — Daňa Horáková

Upozornění: kouřostroj, cigarety, nahota, vulgarismy.