KontaktNapište námFacebook češtinaEnglish

Zemřel Prof. PETR MATÁSEK (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)

Zemřel Prof. PETR MATÁSEK (Nejen) loutkářský scénograf světové úrovně a proslulosti. 

 

Prof. PETR MATÁSEK (17. IV. 1944 – 25. VII. 2017)

Pochmurný, chladný, uslzený den vprostřed léta… A SMS „Umřel pan Matásek…“ (Nejen) loutkářský scénograf světové úrovně a proslulosti. Byl jedním z klíčových strůjců druhé slavné etapy hradeckého divadla DRAK.  Řada inscenací, které zde vytvořil s režisérem Josefem Kroftou patří k těm nezapomenutelným, k těm, které si my, kteří jsme měli to štěstí je vidět ve chvíli zrodu, neseme v sobě dodnes… „Popelka“, „Jak se na co hraje“, „Šípková Růženka“, „Cirkus UNIKUM“, „Těžká Barbora“, „Zlatovláska“, „Sen noci svatojánské“, „Píseň života“, „Prodaná nevěsta“ … Vytvořil zde svébytný scénografický styl, vycházející z ústředního modulu, vždy znovu s nekonečnou invencí a vynalézavostí varírovaný v souladu s tématem a v neustálé interakci s ostatními složkami inscenace. V Hradci proměnil taneční sál na STUDIO DESEDA, jehož inscenace, na nichž se podíleli tvůrci obou tamních divadel („…na Candida“, „Lituji, že nejsem básní“, „Pastýřka putující k dubnu“) patřily rovněž k pozoruhodným počinům 80. let. Stále častěji pak hostoval i v zahraničí (a to i za oceánem a u protinožců), kde posléze i učil, pořádal workshopy a v neposlední řadě vystavoval. Od 90. let spolupracoval i s činoherními a operními domy, především s režiséry R. Lipusem  a J. Nekvasilem (vzpomeňme alespoň legendární ostravské „Romance pro křídlovku“).

Petr Matásek však zanechal výraznou a nepominutelnou stopu i v plzeňském Divadle ALFA. V Plzni, kam byl dislokován vojenskou správou, si ho rychle našel ředitel DD-ALFA L. Dvořák a mladý absolvent loutkářské katedry DAMU, který získal první ostruhy na Kladně, se stal ve 23 letech šéfem výpravy a autorem většiny výprav v letech 1967-1974 (často ve spolupráci s režisérem a dramaturgem J. Středou). Do vínku dostal „danajský dar“ v podobě olbřímího sálu a jeviště ALFY, zcela nevhodného pro provozování loutkového divadla. Ale byl to právě on, kdo z tohoto handicapu postupně dokázal učinit přednost a začal budovat na daném základě osobitý scénický sloh (začal např. využívat masek a různých kombinací herců, masek a loutek). Jeho prvním výtvarným počinem v Plzni byly loutky pro hru C. Smolíka „Zlatá rybka“ (1968). Během svého angažmá se jako scénograf podílel na 26 inscenací, z nichž připomeňme alespoň Pilného „Jak se dělá cirkus“ (1969) v režii L.Dvořáka, která slavila úspěchy i v zahraničí, či Werichovy „Tři veteráni“ (1969 – první spolupráce s J. Kroftou). Výrazně na sebe upozornil velkorysým pojetím Středovy adaptace Komenského – Nezvalova „Labyrintu světa“ (1970). Zaujalo i jeho ztvárnění Prokofjevova „Péti a vlka“ v režii J. Středy (1971) a originálně vypravil i Pavlíčkovu „Zlatovlásku z Chlumce“ (1972). Za tuto výpravu získal své první ocenění na SP (následovalo pak množství dalších cen za inscenace DRAKU) a velmi aplaudovaná na SP byla i jeho výprava ke Kroftově inscenaci Dumasova-Středova „Sluhy u tří mušketýrů“ (1973). Vyvrcholením jeho plzeňského působení byla velkolepá Brožkova -Dvořákova inscenace Lašťovkova „Jana Žižky u hradu Rábí“(1974), jež byla na repertoáru dalších 20 let, hrála se i v Paříži a natočila ji ČT. Pohostinsky se do ALFY vrátil, žel, už jen 3x, v letech 1977 – „Pohádka o ptáku Ohniváku a lišce Ryšce“, 1979  - „Pověsti karlštejnského havrana“ a 2014 – „O zlém Drndovi“. Já jsem měl tu čest s ním jako režisér spolupracovat rovněž 3x – v r. 1972 v Plzni („Punch a Judy“), 1973 v Brně („Neotesané loutky“) a v r. 1980 v DRAKU („Pan Johanes“), ale tato naše setkání zapříčinila asi spíše shoda okolností…

Od r. 1990 působil Petr Matásek jako pedagog na scénografické větvi KALD DAMU, kde vychoval řadu pozoruhodných scénografů. Jejich práci (i život) sledoval i po absolutoriu školy. Díky tomu jsme se také v posledních letech vídali častěji s ním i s jeho milou ženou Nanynkou… Asi ne náhodou jsem SMS s tou neblahou zprávou dostal včera právě od jeho bývalých studentů, v jejichž práci ta Petrova dále pokračuje, a to nejen u nás, ale i ve světě. Právě tak jako jeho jevištní tvorba zůstává v paměti desetitisíců nadšených diváků po celé naší matičce Zemi. Petr Matásek se zasloužil o české i světové loutkářství.

Za divadlo ALFA

Pavel Vašíček

27. VII. 2017